Posilněna dvě homemade mojity jsem zasedla k Žiletce a učinila asi největší rozhodnutí za poslední tři roky. Napsala jsem jen "Hello M., I'm in. (...)".
Jen pár hodin poté sedím s hlavou v rukách. Ne, nenavštívila mě nenáviděná kamarádka Kocovina, ale Sakracostoprovedla, kterou teda nemám ráda o nic víc. Morální kocovina si snad dá načas minimálně do chvíle, kdy budu stát s obrovským kufrem na letišti a budu odbavená.
Tak jsem se rozhodla následující půlrok strávit ve Finsku. Což o to, strávit léto někde v zahraničí, to divný není. Ale strávit podzim a část zimy ve Finsku, to můžu chtít fakt jen já po dvou mojitech. Mohla jsem zkusit Island, mohla jsem zůstat za humny v Německu. Ale mátou omámené Já řeklo ne! Teda vlastně "I'm IN!"... No jsem v tom. Až po uši.
Je sobota, já pomalu začínám zjišťovat, co všechno bych měla dopředu připravené. Ověřuji si, jestli mi vyjde plán, který se týká školy a že mám vlastně představy jak Hurvínek o válce. Vpravdě se začínám pomalu děsit toho, na co jsem kývla.
Tak já jedu do Lappeenranta. Já, holka, co Finsko nikdy nějak neobdivovala a při svých plánech jsem ho nezahrnovala seznamu 'Must see'. Tak proč Finsko?
Zkrátka vyhrál pocit. Lepší pocit z host family, lepší pocit z jejich přístupu a způsobu, jak si mě "testovali". Z přátelského rozhovoru po skypu, který trval více než hodinu. Tak snad na ten pocit a intuici (i mojí mámy) nedojedu.
Mám před sebou jeden volný víkend, od pondělka mi začínají zařizovací galeje.
Pojištění, bydlení v Brně, letenka, škola...
Bude to ještě pořádný kolotoč. Žiju ve víkendové iluzi klidu, že se z toho následující týden nezblázním. Pravděpodobnější je, že jo.
Už teď si říkám, že ty dvě mojita včera večer budu muset dneska večer přebít něčím větším. Třeba třemi.
