14. dní ve Finsku - pravidla au-pair a bonus

V hlavě jsem si dnes, během vaření typicky českého oběda (který jsem s prosíkem zaříkávala, aby dětem chutnalo), sesumírovala pár pravidel, které by mohly pomoci dalším aupair. Tak tady jsou:



1. Mluvte s rodiči.  Povídejte si o nich, o sobě. Navažte s nimi přátelský vztah. Může vám to pomoct, když se dostanete do křížku s dětmi. A věřte mi, vzhledek k sociokulturním odlišnostem ve výchově se do toho křížku dostanete velmi snadno, i kdybyste předtím měli pocit, že jste se v životě nepřekonávali tak snadno.

2. Nevychováváte. Hlídáte. Tohle si opakuji celý den. Protože mě fakt točí, když 10 leté dítě není schopno pochopit, že v prvé řadě musím obsloužit 3leté dítě, protože tomu mozková kapacita ještě nejede na obrátky, které by zahrnovaly schopnost trpělivosti. Prostě když se dítě chce přizabít, tak mu jen řekněte, ať to nedělá. Když to dělá pořád a vy si uvědomíte, že by vám rodiče doma už dávno přelámali hnáty, že něco takového i přes výtku děláte, tak v duchu poděkujte rodičům a nechte se děti přizabíjet dál. Nekřičte, nedělejte prudké pohyby. Výsledek bude, že se dítě rozkřičí, udělá scénu a vy budete za zlosyna roku.

3. Vaření. Máte li o sobě vysoké mínění (jako já), že vařit umíte, tak za hranicemi je vrcholem vašeho kulinářského umění polívka z pytlíku. Všechno ostatní děti zpochybní, odmítnout jíst a nebo si vyřvou polívku z pytlíku.
Dělala jsem koprovku. 10 letá holka ji odmítla jíst (přestože den předtím k obědu snědla dva talíře špenátové polívky /pytlík/ podobného vzevření i konzistence). Klid, není to útok na vás. Je to zpovykanost rozmazleného fracka. Znovu poděkujte rodičům (nemusíte v duchu, já použila Whatsapp). 3leté dítě snědlo koprovku a ptalo se na další.10 leté holky jsou nové foodkritičky. Bacha, možná si vaše jídlo budou fotit na nejnovější iPhone a posílat podobným foodkritičkám.

4. Děti nejsou zvyklé pomáhat. Pamatujte, ani vám se nechtělo jako děcku škrábat brambory, nosit talíře, mýt je a nebo utírat nádobí. Nechtělo se vám odnášet koš, měnit křečkovi (morčata) a nebo ukládat si boty do botníku. Nedej bože ustlat postel.Cizí děti nic takového dělat NEMUSÍ. Nežádejte je o to. Když je o to požádají rodiče, je to jejich věc. V duchu zatleskejte za ten výchovný pokus. A za dvě hodiny se vkraďte do pokoje a tu postel ustelte. Boty nepřeskakujte, mohli byste se přizabít a za to, že je srovnáte, si aspoň připíšete body v péči o vlastní zdraví. Brambory si naškrábáte rychleji sami, talíře máte v myčce cobydup, odnášení odpadkové koše využijte jako moment relaxace a co se týče zvířeny...tak ta ve smlouvě zmíněna není, takže to ať dělá někdo jiný.

5. Rozmazlenost. Být dobře vychovaný je nová dimenze rozmazlenosti. Poděkujte svým rodičům, v duchu, přes whatsapp, email, Skype. Hlavně proboha nesudťe, že vám svěřené děti jsou rozmazlené. Nejsou. To, že si vyčistí jen dolní patro je dada. Že vás 10leté dítě žádá o nakrájení párku v těstíčku, to není hra a projev nesoběstačnosti, to je kompliment, ve kterém vám dává najevo, že si cení vaší pozornosti.

Bonus: JÍZDÁRNA
V žádném případě si neotvírejte pusu ve chvíli, kdy 10letá holčička nadšeně 30 minut při cestě na jízdárnu vypráví o milovaném koni, o kterém vzápětí zjistíte, že je to nevycválaná, tvrdohlavá, zákeřná a těžce ovladatelná herka. Dítě toho pablba, co se čirou náhodou narodil jako plnohodnotný kůň a ne jako poník, miluje. Vy ho můžete ve svém jazyce libým tónem častovat urážkami nejhrubšího kalibru a NIKDO vám to nebude moct vyčítat. Finské pokusy o vyslovení "Ty zp*čená krávo, vyjeď po mě ještě jednou a dostaneš herdu do břicha" zásadně nepřipomínají původně vyřčenou větu. Buďte v klidu.
Kdyste čirou náhodou za sebou měli nějaké ty hodiny, dny, léta strávená mezi koňmi, nepokoušejte se dítěti vysvětlit, že když tahá za otěže, kope koně do boků, plive mu na krk a ve stejné chvíli mlátí bičíkem, tak by ani průměrně inteligentní bakelitový koník z kolotočů nevěděl, co se po něm chce. Budete za blba, protože UČITELKA to říkala (nevím kdy, když se zdálo, že má ten telefon přilepený k uchu sekundovým lepidlem).
Čištění. Jestli víte, že koně musíte před jízdou vyčistit a připravit na hodinu, ve kterém se to zvíře natrápí, raději se pokuste vlézt do boxu a napáchanou škodu dítěte, které "čistí", skutečně vyčištětě. Zvíře vám za to nepoděkuje, dítě bude říkat, že takhle se to nedělá, ale vy při pohledu na leknoucí se srst zvířete budete mít alespoň trochu pocit, že vás nezavřou za týrání zvířat.
Jestli víte, že koně musíte PO jízdě vypucovat ještě líp, než před jízdou, udělejte to sami. Dítě si je jisto, že se to nemusí. Případně to NIKDO JINÝ nedělá. Buďte za jediného blba. Platí totiž to samé, co v předchozím odstavci - nezavřou vás za týraní zvířat. A když se poštěstí, otec rodiny se zeptá, proč jste tentokrát přijeli tak pozdě, vy mu to vysvětlíte a on řvoucímu dítěti vysvětlí, že během čištění může navázat se zvířetem vztah. Nepokouštějte se dodávat, že něco takového se může stát pouze v případě, že onen nedopatřením kůň a ne poník, není nevycválaná, tvrdohlavá, zákeřná a těžce ovladatelná herka.